Kdykoliv lidstvo něco potřebuje (myslím tím nějaké ty takzvané hmotné statky), musí se najít někdo z jeho řad, kdo to vyrobí. Tedy někdo, kdo to dokáže vyrobit, a to na té pokud možno co nejvyšší úrovni. Začalo to už před velice dávnými časy, kdy náš praprapředek poprvé vzal do ruky nějaký ten kámen, klacek či kost a začal tímto z nějakého důvodu něco opracovávat, přežvykovaly se kůže a kožešiny, což bylo na počátku textilního průmyslu, dělalo se to či ono tak či onak.

A velice podobně jako tehdy si počíná lidstvo vlastně dodnes. Jenom na daleko vyšší kvalitativní úrovni. Dnes už dávno zmizely v propadlišti dějin primitivní nástroje, jež byly postupem času nahrazeny kvalitními nástroji, stroji a přístroji, nabízejícími stále něco dokonalejšího.

A tak se lidstvo nakonec dopracovalo až k 3D tisku.

Co že to onen zakázkový 3D tisk je? To, že možná doposud nejste až tak docela v obraze, je jenom důkazem toho, že jde o skutečně moderní věc. Ovšem rozhodně to není zase až tak vzácný úkaz, byť je nám tato metoda výroby daleko méně známou, než dejme tomu obrábění s využitím nějakých těch továrních strojů.

Při 3D tisku jde vlastně o to, že se takové moderní tiskárně ‚představí‘ určitý model a ona podle tohoto vytvoří jeho duplikát. Materiál se tu prostě nataví a je tryskou vytlačován a ukládán po vrstvách na sebe, až vznikne kopie toho, co tu ‚stálo modelem‘.

Teoreticky je to vlastně docela prostá věc. A proto se tato metoda výroby postupně rozrůstá a dnes už ji může využít klidně kdokoliv. K výrobě čehokoliv, od nějakého prototypu či dejme tomu upomínkového předmětu nebo nedostupného náhradního dílu až po sériové finální výrobky.

Nic na tom není. Stačí se obrátit na ty, kdo podobnou službu poskytují, a nechat si vyrobit to, co je potřeba. S minimem odpadního materiálu a za příznivou cenu.