Chtěl bych se s Vámi podělit o moje pocity z letošního prvního koupání. Třeba si řeknete…no a co je na tom divného? Pro mě premiéra!

V létě jsem šel do vody jen po ťapky, ale teď v únoru nás panička vzala na moc fajn velkou louku, kde jsme spolu s bráchou Hagysem proháněli zajíce a mohli naplno vyvinout pořádnou rychlost, to Vám řeknu, to byl sen!

Měl jsem pocit, že létám, vznášel jsem se a vybíjel svou energii do všech stran.
Občas jsme museli zapózovat, aby si panička mohla vše nafotit a pak se chlubit.

Jenže, to se neměla stát jedna věc…. Panička mi zrovna dala mlsku a já se snažil dohnat Hagiho, který se běžel napít k řece, ale ouha…Hagi se řítí jako střela k vodě, avšak přehlédl, pro nás přízemní, celkem neviditelné stavidlo.

Snad si myslel, že tu řeku přeskočí?
Když jsem tam celý vystrašený přiběhl zkontrolovat situaci, Hagi se plácal mezi klacky a
slámou ve špinavé břečce, asi metr a půl pod úrovní terénu.

Chtěl jsem mu pomoci, ale tak statečný na záchranu jsem se ještě necítil. Naštěstí se přiřítila panička a celou situaci vyřešila, když Hagiho chytla za kožich a vytáhla nahoru.
On se tvářil, jako že to byl plán, že to udělal schválně.

Později jsme si to vše vysvětlili.
V létě jsem se moc bál na to, abych se vydal do neznámých vod. Celý podzim  jsem se Hagiho ptal, jak se to vlastně dělá, jak se do té vody leze…?
Tahal jsem ho za uši a za ocas, bral mu jídlo, ale jedinou odpovědí mi bylo:

,, Kdo si počká, kostí se dočká… Jednou ti to, prcku, ukážu,, .
Nevím, co na tom je pravdy, ale musím říct, že můj brácha Hagi opravdu ví, jak se to dělá.
Nechám se jím inspirovat a v létě budu já učit dorostence, jak se dělá a dělat se to má!

Indy Indiana Jones od Trojské skály & Hagi