Foundland Czech o.s.

Fundláček






Chaos II PDF Tisk Email
Napsal uživatel SuperSprávce   
Neděle, 22 Duben 2007 21:13

Konec povídky Chaos od Jamese McBride.

V minulé části jsem psal o radostech chovu novofundlandských psů - těch nádherných přítulných věcí, který je jako chov chlupatých koní. Snažil jsem jim pouštět hudbu, abych je uklidnil a upokojil jejich divoký dech. Nepomáhalo to, ale přinejmenším, když rozbíjeli nějaké naše zařízení, dělali to s citem pro rytmus.

Ben, velký chlapík kterému, když mu bylo pár měsíců, došel do období věnování dárků. Bral manželčiny oblíbené ornamentální figurky do svých zubů, zvedal je ze stolu nebo police a v puse si je odnášel pryč. My jsme vždy byli schopni říci jen „ Aaaaa!“, pak přišel, jemně nám to  položil do klína, mrkl na nás svýma štěněčíma očkama jako by chtěl říct, „No nejsem dobrý chlapec?“  My jsme se tak uklidnili, že se naše rodinné dědictví, v jeho zubech, nezredukovalo na hromádku střepů a prachu. Jakkoliv, toto předávání dárků muselo skončit. Ne jen že rodinné dědictví bylo v nebezpečí, ale jak se můžete přesvědčit, dárečky začali být větší a větší.

Jednoho večera jsme seděli v obývacím pokoji a sledovali televizi, když Ben vešel do místnosti. Přívětivě přišel k nám a do klína mi položil dáreček. Byl to malý pilníček na nehty, který má moje žena v koupelně. Byla to velmi dojímavá chvilka, když nám dal dáreček. Poplácal jsem Bena, položil pilníček na stranu a dál jsem se věnoval televizi. Za chvíli se Ben objevil znovu a do klína mi pokládal ručník na obličej. „Dobrá Bene“, vykřikl jsem „a dost!“. Ale štěňátko Ben  byl v rozdávačné náladě. Za chvíli procházel dveřmi s velkým koupelovým ručníkem. Byl sice trochu delší než on, ale on mi ho stejně donesl. Měl jsem moc měkké srdce na to abych mu pořádně vynadal, tak jsem mu jen řekl, ať se kouká chovat. Ale on jen odskákal.

Podíval jsem se ženu a ona se podívala na mne. S čím zase přijde? Ze vzdálené koupelny jsme uslyšeli velký hluk a rány. Podívali jsme se s ženou na sebe – teď už s obavami. Viděli jsme Benův zadek procházet dveřmi a bylo jisté, že zase něco táhl. Opět jsme se na sebe s ženou podívali a pak zase na to, co Ben táhl. Pak už jsme upadali do mdlob. Ben vytrhl koberec, který byl přilepený v koupelně k podlaze, a táhl ho jako dárek do obýváku. Tady jsem hru ukončil, neb jsem měl zlou předtuchu, že příště jako dáreček donese celou vanu.

Jeho sestra Gema byla velice zženštělá a dopřávala si vysoké úrovně. Ona byla přemýšlivý páníčkův pejsek, ale co byl její problém, někdy přemýšlela až moc. Strašně rychle se začala nudit, a přezdívka pro nudu je v Novofundláckém jazyce, problém. Tady máte například její cit pro umění.

Nějaký prazvláštním způsobem se naučila umění pouštět z kohoutku horkou vodu. A teď, náš systém horké vody je napojen na plynový ohřívač, takže okamžitě máte horkou vodu – a jestli necháte horkou vodu téct: je tu pára! Gema milovala páru. Mohla sedět věčnost a pozorovat zamotané výry plné obrazců v páře. Takže toto znamená, že pokud jste ji nechali doma samotnou, a ona se začala nudit, tak si pustila horkou vodu. A když jsme se vrátili domů, mohli jsme najít šťastnou fundlandku pohlcenou ve vytržení nad uměleckým pochopením. Také jsme našli kuchyň, ze které se snadno stala sauna. Museli jsme být jedním z mála párů na světě, které museli před odchodem z domu zalepit své kohoutky s horkou vodou lepicí páskou.  Muselo to tak být, jinak bychom měli sice umělecky uspokojeného psa, ale také účet za plyn vyšší než náš dům.

Totiž, základní věc na fundlácích je, že Vás nutí být stále ve střehu – pokud nechcete, aby převrátili váš byt vzhůru nohama. Mohl bych tady toho popsat víc, ale slyším nějaký podezřelý a vrčivý zvuk přicházející z koupelny, tak musím jít zkontrolovat, jestli tam ještě máme na zemi koberec.
Komentářů
Hledat
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."