Vyrůstal jsem na vesnici, kde bylo odjakživa zvykem mít nějakého psa. My jsme měli černého německého ovčáka jménem Bojar a z vyprávění vím, že se o mě nejen skvěle staral, ale i zodpovědně dohlížel, abych náhodou nevlezl někam, kde jsem jako tříletý rošťák neměl co pohledávat. Byli jsme zřejmě velcí kamarádi. Když skončilo jeho putování životem, přinesli rodiče domů drsnosrstého foxteriéra. Byla to fenka jménem Asta a k ní brzy přibyl i pejsek Tedyk.

Přidat komentář (2 Komentářů)

aneb co vám způsobí klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida – znáte ji? Já osobě bych věřila, že dříve spadne meteor ve tvaru maltézského kříže, než se s touto nemocí setkám. A přesto jsme se letos potkaly a to tváří v tvář. Stačí tak málo: jít na procházku se psem do přírody anebo sedět na zahradě v trávě . . .

No, kde bych tak začal. Když jsem se narodil, vzal si mě páneček a dal mi jméno Ted. Čítal se květen 2003. Byl jsem moc rád. Jenže – postupem času se mi nějak přestal věnovat a začal být na mě ošklivý. Když to trošku přehnal, automaticky jsem zavrčel. O 4 roky později se mě prý začal bát, tak mě hodil do auta a vzal do útulku do Přímětic.

Chtěl bych se s Vámi podělit o moje pocity z letošního prvního koupání. Třeba si řeknete…no a co je na tom divného? Pro mě premiéra!

V létě jsem šel do vody jen po ťapky, ale teď v únoru nás panička vzala na moc fajn velkou louku, kde jsme spolu s bráchou Hagysem proháněli zajíce a mohli naplno vyvinout pořádnou rychlost, to Vám řeknu, to byl sen!

Jelikož se z mého mazlíčka stával čím dál více strašpytel, rozhodla jsem se, že do dlouhodobého programu "odstrašpytlovávání" zařadím i návštěvu ZOO. Vyrazili jsme tedy do Dvora Králové.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Konec povídky Chaos od Jamese McBride.

V minulé části jsem psal o radostech chovu novofundlandských psů - těch nádherných přítulných věcí, který je jako chov chlupatých koní. Snažil jsem jim pouštět hudbu, abych je uklidnil a upokojil jejich divoký dech. Nepomáhalo to, ale přinejmenším, když rozbíjeli nějaké naše zařízení, dělali to s citem pro rytmus.

Další povídka od Jamese McBride. Anglický originál najdete na těchto stránkách: James and Lex McBride's Homepage z amerického "Bearadise Newfoundlans".

Příspěvek od naší mámy, s dovětkem: "Pán Bůh vám to někdy oplatí na dětech."

Překlad povídky, kterou napsal James McBride, novinář z jihozápadního Skotska, který chová dva novofundláky a velmi pěkně o nich dovede psát. Můžete navštívit James and Lex McBride's Homepage z amerického "Bearadise Newfoundlans".

 

Přidat komentář (0 Komentářů)