Foundland Czech o.s.

Fundláček






Výcvik psa PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jitka Srbová   
Úterý, 13 Květen 2008 20:10

Jak jsem už byla pravila, náš pes je mým prvním psem. Nemohu sice tvrdit, že vím jak, ale mám určitou představu, že by měl být vycvičen. Ovšem - jak na to?

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript (24.5.2004)

Jak jsem už byla pravila, náš pes je mým prvním psem. Nemohu sice tvrdit, že vím jak, ale mám určitou představu, že by měl být vycvičen. Ne že bych snad chtěla mít jistotu, že mne v temném lesíku zachrání před případným chlípníkem (no, ačkoliv…), nechci z něj ani mít filmovou hvězdu. Domnívám se pouze, že při jeho finálním rozměru (něco kolem 80 kg) by neposlušnost mohla mít fatální následky. Takže jsem se, jakmile uplynula nezbytná doba prvotního uvykání novému prostředí, začala dožadovat psích výchovných lekcí.

 

Odezva partnerova nebyla příliš nadšená. Byla jsem poučena, že máme psa speciálního, psa-osobnost, který nebude lítat za míčkem jako idiot, nebude štěkat na povel jako idiot… zkrátka že si možná sedne, ale možná taky ne, protože má charakter, a není člověku pro smích. To se mi nelíbilo. "Já chci poslušného psa!" prohlašovala jsem neoblomně. A své požadavky opakovala. A zdůvodňovala. Nic jsem nedbala toho, že muž zprvu příliš nespolupracoval. Mezi jeho argumenty, proč se náš pes moc cvičit nemá (nemusí, nedá), mě zvlášť zaujal ten, že já jsem kočky taky necvičila. Hm. Nu, kocouři opravdu k noze nechodí, nesedají ani nelehají na povel… a štěkat se taky pořádně nenaučili. "Jestli to nebude tím, že jsou to kočky," pravila jsem.

funitko03

Moje nakyslé poznámky ignoroval. Ale asi to v něm pracovalo. Když jsem ho pak přistihla, jak (vycpán piškoty jako svatý Mikuláš) přemlouvá nechápavé štěňátko, aby si laskavě sedlo, cítila jsem, že mám vyhráno. A světe div se, ono si i sedlo. Sice asi na posedmé a asi po deseti piškotech, ale sedlo. Dostalo další dávku piškotů a něžných pochval a cvik se opakoval. A světe, div se, asi po týdnu si pejsek hačal, i když jsem ho požádala já. Já, amatér, který protestoval proti korumpování psa kilogramy piškotů. A objasňoval své stanovisko tím, že pes-osobnost přece spolupracuje na úrovni "Partner-Partner", takže nepotřebuje odměnu, ale svéprávný přístup. Musím uznat, že piškotový systém jsem nezměnila. Nu, není každý den posvícení, a dílčí výhra je také výhra. Musím být skromná.

To, že skromnost je vážně výhodou, jsem pochopila do hloubky až o něco později, na našich procházkách. Jako nováček mezi pejskaři jsem pozorně sledovala, co umí chlupaté děti domnělých pejskařských „profíků“. Uklidnilo mě, když jsem zaznamenala, že pořádně vycvičen zřejmě není absolutně žádný pes v okolí, že většina pánů si zařizuje poslušnost svých svěřenců tím, že chodí s kapsami naditými pamlsky, a že přístup "Partner-Partner" patří zřejmě jen do kynologických učebnic. Normální je přístup "Partner-TenNášPejšekŠladkej" nebo maximálně "Partner-OnAzorNormálněPoslouchá". Prostě všichni jsme lidi, a naši psi jsou členové našich rodin. A to členy důležitými až nejdůležitějšími. Časy ostražitých obranářů nebo neoblomných hlídačů jsou už asi minulostí. Zvířátko máme, abychom nebyli sami, abychom se měli o koho starat, aby nám nebylo doma smutno. Zkrátka aby bylo chlupato všude tam, kde jsme my.

Komentářů
Hledat
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."