|
Napsal uživatel Petra Doležalová
|
|
Neděle, 11 Prosinec 2011 23:32 |
 Tak jsem byl na svém prvním výletě, když nepočítám půldenní vycházku na výlov rybníka do Býkovic. Panička vypadala, že se úplně zbláznila, když si myslela, že mě bude zase cpát do auta. Kámoška Bambulka mi říkala, že mám být úplně v pohodě, že se svezu a pak uvidím spoustu nových kamarádů, jen prý už nemám po cestě zvracet, že by pak panička nadávala, až to bude uklízet.
Nejdřív se balily věci, byla to hrozná sranda se na to dívat. Vypadalo to jako skládání puzzlí, kdy se do každé sebemenší mezery cpala taška. No jo, Bambule prý bude teď sedávat na zadních sedadlech, když jezdím i já, pač se do kufru oba nevlezeme.
 A pak to přišlo. Panička mi řekla „hop“. To jsem zase naprosto nechápal, co po mně chce. Když zase trapně začala skládat piškoty do zadní části kufru, pochopil jsem, že ze sebe musím udělat pitomce a dělat, že tam lezu opravdu za těma piškotama a vůbec netuším, že se za mnou zabouchne kufr. Mno, tak jsem tedy hodil přední nohy na kufr, panička mi tam vysadila ty zadní, sežral jsem mlsky a jelo se. Sice jsem po cestě nezvracel, jelo se opravdu slušně, ne jako obvykle, ale měl jsem větry, že i Bambuli to nenechalo spát. No, kdo by v tom věku netrpěl občasnými střevními indispozicemi, že…
 Cesta byla dlouhá, ale po 2 hodinách se otevřel kufr. Postupně se tam sjížděli noví dvounozí i čtyřnozí kamarádi. Byl jsem z toho úplně paf. Ale kecal bych, kdybych řekl, že jsem neměl radost. Panička mě brávala do hospody, sem tam něco spadlo od stolu – evidentně omylem a v chatě to byla paráda. Byl jsem v teple, takže mě nebolely mé staré artrotické nohy a jakmile jsem vyzkoušel postel, naznal jsem, že jsem pes domácí, ne venkovní. To mi bylo bohužel doma zase vyvráceno. Procházky tam byly super, lepší než jsou doma. Kamoši byli taky skvělí, až na Zena, ten se mi moc nelíbil, tak jsem dělal ramena, ale vzhledem k tomu, že je větší a rozumnější, asi naznal, že s takovým dědkem nemá cenu se prát, tak jsme si podali přátelskou tlapku…
Hrozně mě mrzelo, když jsem musel zase zpátky domů. Teta Šímová mi pomohla do auta, ani jsem neprotestoval. Nazpátek jsem už dokonce i udržel svoje větry na uzdě. Moc se těším na další výlet – panička mi na jaře slíbila zase Tesák…
|
