Tak jsem byl na svém prvním výletě, když nepočítám půldenní vycházku na výlov rybníka do Býkovic. Panička vypadala, že se úplně zbláznila, když si myslela, že mě bude zase cpát do auta. Kámoška Bambulka mi říkala, že mám být úplně v pohodě, že se svezu a pak uvidím spoustu nových kamarádů, jen prý už nemám po cestě zvracet, že by pak panička nadávala, až to bude uklízet.

Tentokráte z podzimních Pasohlávek.
Po dlouhé době jsem opět viděla všechny své  novofundlandské kamarády a kamarádky. Ubytovaná jsem byla již tradičně s Bambulkou a její paničkou Peťulí. Dorazily jsme v pátek navečer a tentokráte jsme nepřijely poslední. Večer se sedělo u ohně a debatovalo o všem možném i nemožném – o letních dovolených, o tom jak cvičit ale také kde, protože s čistou vodou bývá potíž.

Haf zdraví Vás Barbucha !!

V pátek třináctého jsme se vydaly opět  tou dlouhou drncavou cestou na Moravu. Kdesi jsem zaslechla, že ji nazývají „ déjedna“ i když moje panička má pro ni mnohem příznačnější název, bohužel nepublikovatelný  a byl to pro mne opravdu černý novofundlandský pátek! Na vodních víkendových pracech na Pasohlávkách jsem se setkala  s 18-ti fundláky takže se mnou devatenáct!!

Musím Vám povyprávět jak jsme se měli o Mikuláši na Tesáku! Tentokrát jsme vyrazili já, moje panička a můj malý páníček v pátek odpoledne. Cesta nám utekla a bez větších potíží jsme přejeli z jihu na východ, že jsme ani u večeře nebyli poslední.Navečer se pozdravili hlavně všichni dvounožci. Já jsem byla ubytovaná v chatce se stále veselou a neposednou Bambulkou a malou Bebinkou.

Ráno sedám do vlaku, sluníčko stoupá, před ním silueta cíle mé dnešní cesty – Helfštýn. Na trávě jinovatka, na nebi ani mráček. Těším se na setkání s přáteli a jejich miláčky. Toho svého jsem nechala doma.  Vlak zastavil, já vystoupila. Kam teď? No, hezky 5 km po červené turistické značce až nahoru. 

Haf, jmenuji se Barbora a bydlím v Jižních Čechách. Se svojí paničkou jsme přijaly pozvání na přechod Pálavských vrchů – jihomoravských velehor.
Vyrazily jsme již v pátek. Máme to přeci jen daleko a abychom se vyhnuly rannímu spěchu, tak jsme pro jistotu spěchaly už v pátek,  jakmile se panička vrátila z práce.

První vodní výcvik na Pasohlávkách právě skončil a na mě zbyla taková ta troška rekapitulace. Navzdory posunutí termínu o týden dopředu nám počasí přálo, sluníčko svítilo, větříček příjemně pofukoval a voda byla krásně osvěžující tedy pěkně studená, takže se dá konstatovat, že se víkend po této stránce vydařil.

A máme tady zase Mikuláše - už poněkolikáté jej vítáme společně na Tesáku.

Úspěšně jsme si rozdělili bydlení v šesti chatkách, protože v hlavní budově  vypadlo topení. Naštěstí všechno dobře dopadlo, nikdo neumrznul a psi se aspoň  lépe seznámili. Páteční večer proběhla socializace páníčků, od soboty už byli na  řadě naši černí čumáci. Dopolední výcvik vedl Karel, odpolední Petra. Večer jsme  na výroční schůzi naplánovali výcvikové akce i letní dovolenou na příští rok,  taky jsme probrali vše důležité, co se našeho sdružení týká. V neděli jsme ještě cvičení s Petrou zopakovali a pak jsme se spokojeně rozjeli k domovům.

Tak příští rok zase nashledanou!!!

Ahojte všichni psí a člověčí kamarádi!
Tak jsme si na Mikuláše dali sraz na Tesáku. Sjeli jsme se ze všech možných končin a byli jsme všichni šťastní, že se zase vidíme a že si spolu můžeme zařádit – hlavně my pesani!

Přidat komentář (0 Komentářů)

Sobotní den v Přítlukách se opravdu vyvedl. Hned od 10 hodin se začalo cvičit. Teda jak kdo, někteří (třeba jako já) hledali Přítluky až do 10:30.
Začali jsme jízdou na raftu a vyloděním psa ve vodě. Většina ze čtyřnohých svěřenců vyskočila naprosto bez problému, některým to chvilku trvalo, a někteří, jako např. Hakimek, to dávali hlasitě najevo, že by se  raději jen vozili. :)

Přidat komentář (0 Komentářů)